Poslední dny amerického dolaruDolar ztrácí oproti ostatním měnám asi cent každé
tři týdny. Centík se nezdá příliš, ale zachovejte toto
tempo další rok, a ze světové „rezervní měny“ bude
rezervní světový toaletní papír. Cena ropy se chystá
vstoupit do říše trojmístných čísel, což může mít nepříjemný
psychologický dopad na 200 milionů nepříliš
šťastných motoristů. Hodnota překližkových a plastových
„domů“ se propadá mimo veškerou pochybnost.
Vládní údaje o inflaci spotřebitelských cen a zaměstnanosti
jsou samozřejmě široce ignorovány, protože
postrádají důvěryhodnost. A každý, kdo si v poslední
době koupil sáček cibulí a sklenku džemu ví, že věci
v regálech obchodů směřují nahoru, a že v nemovitostní
horečce ve slunečném pásmu bylo zaměstnáno
tolik ilegálních mexických migrantů, že jejich absence
v rámci krachu nebude zachycena v žádném grafu.
Je těžké popsat, co představuje podstatnou část
toho, co se odehrává na světových finančních trzích,
a to z jednoduchých příčin: protože to bylo záměrně
navrženo tak, aby to bylo tak těžko srozumitelné a provizorní,
aby obchodníci neměli odvahu se zeptat, co
to znamená – nemluvě o rostoucím děsu ze zjištění,
že je to všechno většinou bezcenné. Tímto se odvolávám
na globální strašidelné divadélko derivátů, namíchaných
„hrátek“ s hypotetickými „pozicemi“, kreditních
swapů, arbitráží na imaginárních „diferenciálech“,
mazané formulky, zajištění, sliby, algoritmy prováděné
roboty a „mimobilanční“ přání trůnící na Kajmanských
ostrovech. Pravděpodobně je vše z toho, tak či onak,
pouhý podvod, protože nic z toho nesouvisí s žádnou
produktivní aktivitou.
Na fundamentálnější úrovni byly tyto mutantní „investice“
odvozeny z velmi hmatatelných obchodů s půjčkami
a hypotékami, prodanými troubům z masa a kostí, ale i toto je pouze poslední z dlouhé spirály pravidelných
„bublin“ či tržních běsnění založených na
nereálných očekáváních. A to vede do velmi skutečné
domény špatného výběru, fiskální a fiduciární nezodpovědnosti,
úmyslně podvodné politiky, úmyslných
trestných činů a ze strany lidí ve vedení k neakceptovatelnému
bezuzdnému upouštění od standardů.
Mnoho pozorovatelů to přirovnává k étosu Gordona
Gecka – objevu 80. let, že „hrabivost je dobrá“, což
mělo trumfnout předchozí étos, že život je tragédie.
Obchodování s mutantními investičními instrumenty
nyní v každém případě kolabuje, protože se v termínech
reálného trhu (na rozdíl od termínů teoretických)
začíná ukazovat jejich bezcennost. Hlavní držitelé
hromad tohoto svinstva ztrácejí schopnost zakrývat
své ztráty, a nyní už panuje podezření, že ztráty jsou
mnohem, mnohem větší než těžké miliardy doposud
přiznané subjekty jako Merril Lynch, Citicorp a další.
Předpokládám, že to, co v poslední době pozorujeme,
jsou jen zoufalé pokusy udržet věci pohromadě dostatečně
dlouho, aby bylo možné zkasírovat vánoční bonusové
šeky … a až v roce 2008 spadnou růžové brýle,
alespoň někteří z Velkých hochů odkráčejí s dostatkem
hotovosti, aby byli schopni pokrýt náklady na haciendu
v Uruguay a výplaty půl tuctu soukromých bezpečnostních
goril, které jim to tam ohlídají.
Ale musím říct, i když zase riskuji, že to bude znít
extrémně, že strukturální a systémové onemocnění ve
světě financí je nyní tak vážné, že je těžké si představit,
že projde prosinec, aniž by na trzích došlo k nějakému
závažnému traumatu. Zajdu až tak daleko, že předpovím
tisícibodový pokles (nebo větší) v indexu Dow, právě
v tomto týdnu po Díkuvzdání. Skutečné bohatství „tam
venku“ se vypařuje jako nanuk pohozený na podlahu
pekla. Přichází to zevnitř systému, ať se to již Velkým
hochům či někomu jinému líbí nebo ne, a jeho absence
se sama potvrdí.
Riskuji, že budu znít ještě extrémněji, ale stěží
mě někdo donutí uvěřit nějakým zprávám, že
„spotřebitelské“ výdaje ve dnech po Díkuvzdání
budou v souladu s nadějemi a přáními
ekonomického aparátu. Můj soukromý tip zní,
že průměrní Američané jsou tak po uši v dluzích,
že neví, zda se mají posrat nebo raději
oslepnout. Možná, že mnozí z nich chtějí učinit
poslední krok k fatální nesolventnosti, jen
aby o Vánocích položili pod stromeček plazmovou
televizi a vypadali u svých rodin jako
hrdinové. Pokud je toto ten případ, vyústí to
ještě větším krveprolitím v rámci nesplácení
kreditních karet, které se prožene systémem
v únoru a březnu, a to už jen prohloubí masakr
v kolateralizovaných dluhových instrumentech
stojících o stupínek výše v potravním řetězci.
Bude se to asi odvíjet ještě dlouho, tím spíš,
že „vlak“ ztrát naráží na pevné překážky reality
a „dobytčáky“ s následky létají z kolejí. Havárie
pomalu jedoucího vlaku by smetla pěknou
řádku známých věcí stojících v cestě – banky,
společnosti, vládou dotované podniky, celá
odvětví, celé ekonomiky, státy, včetně civilizované
existence, v případě, že tyto těžkosti
povedou k válce, což se stává často.
Havárie finančního vlaku, ke které dojde, je
ohledně rychlosti a tvrdosti nárazu do jisté
míry ve vzájemně se posilujícím vztahu s tím,
co se stane na trhu s ropou. Nárůst cen,
který alokuje nejdůležitější světové zdroje, je
pouze nejmírnější příznak rostoucí nestability
systému. Dokonce i když čelí „zborcení
poptávky“, dochází ve způsobu, jakým producenti
ropy provádějí svůj byznys, k tajuplným
změnám. Pokles v míře exportu a nový duch
„ropného nacionalismu“ začne nyní hrát první
housle, dokonce i když se zadře americká
ekonomika. Tento fenomén bude představovat
nový cyklus ve světových záležitostech:
globální soutěžení o zbývající zdroje fosilních
paliv.
Spíš dříve než později se objeví další příznak: místní
nedostatky po celých Spojených státech a syslení. To
je to, co nakonec americkou veřejnost probere z dlouhého
limbu (mimochodem – byl to Matthew Simmons
kdo to řekl jako první) – až se u benzínek utvoří fronty
a propuknou vášně a z přihrádek se začnou vytahovat
bouchačky. Na finančních trzích a v ekonomikách
států už to není případ buď/anebo. Je to záležitost
tak, a co teď dál…
Jim Kunstler je autorem The Long Emergency,
The Geography of Nowhere a mnoha dalších
knih. Žije v severní části New Yorku
Zdroj: http://www.321energy.com/editorials/
kunstler/kunstler112707.html?print=on