Ekonomika-rate cut s odstupem času.

WASHINGTON (MEDIAFAX) - Světová ekonomika může v blízké době čelit další hrozbě, deflaci. Uvedla to v pondělí agentura Bloomberg s odkazem na analytiky různých finančních skupin.

"V následujících měsících se může opět vynořit duch deflace," řekl hlavní ekonom Commerzbank v Londýně Joerg Kraemer.

Za hrozbou deflace stojí hlavně pokles cen komodit a těžší přístup k úvěrům. Podle analytiků se tak zvyšuje možnost vzniku globální recese, která by mohla spustit podobnou deflaci, s jakou po celých deset let bojovalo v 90. letech minulého století Japonsko. Šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet a guvernér Bank of England Mervyn King tak možná budou muset následovat příkladu šéfa amerického Fedu Bernankeho, který od srpna 2007 snížil základní úrokovou sazbu o 3,25 procentního bodu na 2 procenta, což byl nejagresivnější pokles úrokových sazeb za poslední dvě dekády.

Ekonomové se domnívají, že scénář dalšího vývoje by mohl být následující: banky po celém světě budou dále redukovat poskytování úvěrů, což se projeví zpomalením růstu. Tím dojde ke snížení cen na trhu nemovitostí, zvláště v sektoru bydlení, což způsobí další ztráty bankám a jejich nechuť poskytovat úvěry se ještě prohloubí. Se zhoršováním úvěrové krize budou mít podnikatelé stále horší možnosti ke zvyšování cen.

Ceny přitom už v některých částech světové ekonomiky klesají. Ceny domů klesly během posledního roku o více než 10 procent ve Velké Británii a ve Spojených státech. Ropa, měď a kukuřice způsobily v pátek největší propad cen komodit od roku 1956. Ceny za dopravu zboží klesly od května už o 75 procent.

"Teď se rozhodně víc obáváme deflace než inflace," řekl David Owen, hlavní ekonom evropské části Dresdner Kleinwort Group v Londýně. "Centrální bankéři by měli snížit úroky a nějakou chvíli je tam také ponechat," řekl.

Většina ekonomů, které agentura Bloomberg oslovila, očekává, že Bank of England sníží ve čtvrtek své úrokové sazby alespoň o čtvrt procentního bodu ze současných 5 procent.

S hrozbou deflace se americká centrální banka (Fed) už v tomto desetiletí potýkala. V roce 2003 se inflace přiblížila k 1 procentu. Tehdejší šéf Fedu Alan Greenspan proto snížil úrokové sazby na 45leté minimum a ponechal je tam celý rok, což podle některých kritiků odstartovalo velký boom v oblasti bydlení a úvěrů, jehož následkem je právě současná krize.

V současné době se krize projevuje zvláště v nefunkčním bankovním systému, který zřejmě nebude schopen poskytovat půjčky, které jsou podle ekonomů hlavním „mazivem“ hladkého ekonomického vývoje. Podle Owena tento vývoj společně s pádem cen komodit způsobuje obavy z možného deflačního vývoje.

Banky stále snižují přístup k úvěrům. Úroková sazba u dolarových půjček na mezibankovním londýnském trhu (Libor) dosáhla v pátek 4,33 procenta, což je nejvyšší úroveň od ledna tohoto roku.

Ne všichni ekonomové ale sdílejí chmurnou představu s ekonomem Owenem. Někteří si myslí, že Bernanke a další centrální bankéři dostali lekci z vývoje v Japonsku a také z Velké hospodářské krize, takže lze očekávat, že udělají všechno, aby podobnému vývoji zabránili.

Bývalý guvernér Fedu Lyle Gramley řekl, že i když existují deflační rizika, pokud bychom měli směřovat do velmi, velmi dlouhé recese a nikdo by s tím nic nedělal, nemá z ničeho strach, protože si je jistý, že Fed bude jednat "velmi, velmi agresivně."

Bernanke studoval vývoj Velké hospodářské krize už v dobách, kdy byl na vysoké škole a říká, že hlavním důvodem, proč měla americká krize v roce 1929 tak obrovské dopady bylo to, že banky byly nuceny přestat půjčovat peníze a na trhu tak chyběla likvidita. Kromě toho Bernanke studoval i vývoj během "ztracené dekády" v Japonsku, která byla z části způsobena bankovní krizí. Podle Bernankeho centrální bankéři tehdy čekali příliš dlouho, než odpověděli na propad cen akcií a nemovitostí na počátku 90. let. V roce 2002 dokonce pronesl řeč, která mu vynesla přezdívku "Vrtulník Ben" a ve které prohlásil, že vlády a centrální banky musí reagovat okamžitě na podobné deflační šoky tím, že do systému musí napumpovat dostatečné množství financí.

Opatrnost japonských politiků, kteří čekali až do roku 1999 než do systému napumpovali peníze daňových poplatníků, stála japonskou ekonomiku velmi mnoho. Nezaměstnanost se zdvojnásobila na 5,5 procenta a Japonsko se během let 1990 až 2002 dostalo třikrát do recese. V období od 1997 do 2007 spotřebitelské ceny klesly o 2,2 procenta, zatímco ve Spojených státech ve stejném období ceny vzrostly o 29 procent.

Deflace je definována jako absolutní meziroční pokles cenové hladiny v hospodářství.

Základním měřítkem je index spotřebitelských cen (CPI). Obecně deflační situace nastává, pokud je v ekonomice větší množství zboží a služeb, než jaký je objem volných peněz na jejich nákup

New York/Praha (The Wall Street Journal/ČTK) - Stimulační plán pro americkou ekonomiku prezidenta Baracka Obamy je tragédií v tom, jakou ztracenou příležitost představuje a jak málo Američané za tolik peněz dostanou. Je to důsledek toho, že plán za více než 800 miliard dolarů sestavili výlučně demokraté a namísto ekonomické stimulace jej naplnili svou představou sociální politiky. Napsal to v dnešním komentáři americký ekonomický list The Wall Street Journal.

Zpočátku se na nutnosti určité fiskální stimulace a nevyhnutelnosti rozpočtových deficitů za recese každý shodoval. Existovaly tak všechny podmínky pro to, aby populární prezident ukul dvoustrannou dohodu, která spojí představy obou stran. K veřejným výdajům demokratů se tak mohlo přidat výrazné snížení daní prosazované republikány a byl by z toho rychlý politický triumf, který mohl ekonomice aspoň zčásti prospět, píše list.

Místo toho Obama nechal napsat legislativu demokraty ve Sněmovně reprezentantů a ti se zachovali podle své přirozenosti - provětrali své intelektuální šatníky a sepsali zákon, který je z 90 procent sociální politikou. Plán tak spíše podporuje příjmy přerozdělováním, než aby přispěl k jejich růstu prostřednictvím tvorby nových pracovních míst, domnívá se WSJ.

Proto také návrh plánu narazil i přes vysokou prezidentovu popularitu na politické potíže. Těch 11 demokratů, kteří spolu se všemi republikány proti němu ve sněmovně hlasovali, nechtěli Obamovi přivodit porážku. Nic takového nechtějí ani umírnění z obou stran v Senátu, kteří se dohodli na osekání senátní verze, nabobtnalé mezitím na více než 900 miliard dolarů. Udělali to proto, že nemohou ospravedlnit výdaje, které přinesou tak málo ekonomického efektu. Podle WSJ je jasné, že legislativa narazila, když se k ní přestávají hlásit i její autoři, jako to udělal například ekonom Martin Feldstein, člen Obamových ekonomických poradců.

Obama začal v pátek s pomocí zprávy o lednovém růstu počtu nezaměstnaných hrát kartu "katastrofy" a apeloval na Kongres, aby plán co nejdříve přijal. Kritiky plánu si vzal na paškál za to, že kritizují plán za přílišné výdaje, i když podle něho stimulace není nic jiného než právě výdaje. To je ovšem primitivně zjednodušený keynesianismus, podle něhož jsou ekonomickým stimulem jakékoli vládní výdaje. "To je tak očividně nepravdivé, že pochybujeme, že tomu Obama skutečně věří," píše list. Rozhodně totiž není jedno, na co vláda peníze vydává a jak ty výdaje financuje.

Dolar vydaný na sociální podporu bude jistě utracen a započítá se do ekonomické aktivity a HDP, vláda jej však musí někde vzít - vyššími daněmi nebo prodejem dluhopisů. Pokud příjemce tento dolar utratí na něco méně produktivního, než by jej utratil zdaněný Američan nebo kupec dluhopisu, pak je čistý dopad na ekonomiku záporný.

Demokraté přerozdělují ve prospěch chudých, protože ti údajně tyto peníze utratí, zatímco bohatí by snížené daně spíše ušetřili. Ušetřený dolar ovšem z ekonomiky nemizí a je investován přes finanční nebo kapitálový trh do podniků, které jsou skutečnými tvůrci pracovních míst a prosperity. Právě takové investice nyní ekonomika potřebuje, ovšem stimulace tohoto typu v plánu zcela chybí. Ani umírnění v Senátu se neodvážili přidat takové snížení daní, které by ekonomice skutečně pomohlo, uvádí list.

WSJ připomíná, jak se Obamův postoj k daním liší od postojů demokratů z 80. ale i 60. let. Reaganův plán oživení demokraté v roce 1981 rozšířili o snížení firemních daní a hlavní ekonom Johna F. Kennedyho v 60. letech podporoval v zájmu stimulace ekonomiky snížení nejvyšších daňových sazeb. Obama však ve čtvrtek jakékoli podobné snížení daní zavrhl s tím, že to jsou "tytéž omšelé argumenty a obnošené myšlenky, které přispěly ke vzniku této krize". To je ovšem rétorika pro kampaň, nikoli pro prezidenta, který chce získat pro své plány oboustrannou podporu.

Největším rizikem této stimulace je, co bude, když ekonomika neoživí. Velikost plánu a míra mrhání v něm znamenají, že Spojeným státům již na další kroky nic nezbude; měnová politika navíc již své možnosti téměř vyčerpala a vláda ještě chystá plán stabilizace finančního sektoru. Stimulační plán zvýší rozpočtový deficit USA na zhruba 12 procent HDP, což bude dvojnásobek maxim z 80. let a zcela bezprecedentní situace. "Tragédií Obamova stimulu je, že Američané dostanou za všechny tyto peníze tak málo," uzavírá WSJ.